neděle 18. června 2017

Když neumíš napsat nic pozitivního, radši nepiš vůbec...

... to bylo mým heslem poslední dobou. Snažila jsme se být pozitivnější v životě a doufala jsme že to budu schopná přenést i sem. Jenže pokaždé když jsme se rozhodla k napsání čehokoliv, sklouzla jsem k tomu špatnému co se mi stalo, nebo se snažila zrecenzovat něco o čem už si ani nepamatuju jaké mělo vlastnosti. A tak jsme nepsala vůbec. Teď mi to připadá jako ohromná škoda, protože s nástupem na vysokou školu se stal můj život lehce zajímavějším, dokonce jsme se i čas od času dostala mezi lidi!
   Video v reakci na aktuální počasí ^^

pátek 4. listopadu 2016

Tak zase antibiotika

Long time no see~
   Dostávám se do podivné fáze mého života. Na jednu stranu se snažím osamostatňovat. Bydlet sama, zvládat rozplánovat aktivity, rozložit finance tak ať mi to vyjde. Na stranu druhou volám ve dvě v noci rodičům, jestli by mě nezavezli na pohotovost. Nebylo by to nic zvláštního, kdybych nebydlela v Brně a oni půl hodiny od Olomouce severně. A mám velké štěstí, že mám tak milující rodiče, kteří obětovali celou noc spánku jenom proto, aby mě na tu pohotovost opravdu zavezli. Tisíceré díky. Protože opravdu nevím jak bych se tam jinak sama nočním rozjezdem doplazila.

neděle 11. září 2016

Navracím se z hlubin internetu, čau

Moje kolekce washi pásek
   Bože můj, já jsem totální troska. Po čtyřech (wow tentokrát jsme mrtvého brouka dělala vážně dlouho) měsících se navracím k tomu co je mému srdci blízké. K emočním výlevům široké veřejnosti! Když si tak pročítám koncepty, které jsem za ty měsíce rozepsala připadám si jako totální troska, posuďte sami: "Znáte to když vám nikdo nevěří, tak nakonec ani vy sobě nevěříte..." dále tu máme "Kontroverzní barevné vlasy, aneb když máš modré vlasy" < i když jsem zrovna měla fialové uhm.. a v neposlední řadě velmi dojemné "Asi bych to měla přehodnotit"podnadpis "a tím to myslím svůj život.". Tak to vypadá, že k blogování utíkám především v obdobích depresí, jaj.

neděle 29. května 2016

19. 5. 2016 - Možná by mi neuškodilo být trošku sebevědomá

   Tak si to shrňme. Na blogger jsem nic nepřidala od 23. března, což je vážně dost dávno. Ráda bych přidala nějak celý průběh, co se tak od té doby dělo. Problémem ale je, že si to už nepamatuji. Tududum tum. Kromě toho, že jsem nedokázala pořádně nic udělat kvůli nervům z maturity se asi nic moc nedělo. Měla jsem narozeniny, bratr měl svátek a pak už si pamatuji jenom svaťák a maturitu.
Když už jsem se v posledním deníčkovém článku zmiňovala o surrealistech, tentokrát přidávám celkem tématické video od Coldplay

středa 23. března 2016

Cheese in the trap (korejské drama)

   Jistě jste si už všimli, že jsem závislá na korejských dramatech. (Můj dramalist říká že jsem jich viděla 41 a neříkám, že jsem některé neviděla dvakrát, že ano. Ještě k tomu mám pár rozkoukaných.) A vzhledem k tomu, že nejsem příliš originální v psaní článků, ale jsem extrémně aktivní ve sledování korejských dramat (dorama), rozhodla jsem se, že vám některé seriály představím. Na jednu stranu je fakt, že za měsíc maturuju, na druhou stranu donutit se k učení a tak no. Takže tohle je takový mezikrok, mezi rozbory knih k maturitě a sledováním seriálů.

pondělí 22. února 2016

22. 2. 2016 - Prý tak krásný jako nahodilé setkání šicího stroje a deštníku na pitevním stole.

Il a pleut des hommes.
  Rene Margritte- Golconda
   Včera jsem si tuto slavnou větu dala vyhledávat z pomocí Google. Nalezeno bylo jen pár článků od blogerů, přičemž jeden byl plný stažených obrázků surrealistů ve špatném rozlišení. Další byl článek deníčkový, který měl tuto hlášku použitou pouze v nadpisu. Nemůžu říct, že by mi to pomohlo ve vyhledávání autora. Tak ať vás alespoň já nezklamu:
   "... tak krásný jako nahodilé setkání šicího stroje a deštníku na pitevním stole" - Comte de Lautréamont
   Všichni, kteří na tento článek klikli jen kvůli zjišťování autora tohoto citátu, nebo kvůli bližším informacím o surrealismu, mohou v klidu odejít. Dále už totiž budu obyčejně nudná, nezajímavá a především nedůležitá.

pátek 22. ledna 2016

pátek 22. 1. 2016 - koupila jsem si keramický květináč

   Pokud si tento blog pročítáte již delší dobu, určitě jste zjistili, že názvy mých článků s jejich obsahem buď vůbec nesouvisí, nebo souvisí pouze minimálně. Možná je to tak trochu vzpoura vůči titulkům v novinách či etiketám, které musí charakterizovat celý obsah. Možná jsem prostě jen divná a chci si tím svou odlišnost uchovat. Ať tak, či onak, tento článek se rozhodně nebude zaobírat jen mým před hodinou koupeným květináčem. I přesto, že tato koupě století mě donutila sednout k počítači a něco sepsat.
   Tak pro začátek shrnutí událostí, o kterých jsem vás ještě neinformovala. Pokud to vezmu tak nějak chronologicky. Poslala jsem si přihlášky na VUT i ČVUT na obojím na fakultu architektury. To bylo někdy koncem listopadu. Zhruba v polovině prosince jsem měla maturitní ples, který nedopadl tak katastroficky, jak jsem předpokládala. Vzhledem k tomu, že se mi na ramenou objevila (virózní) vyrážka, která se s pocením zhoršovala. Navíc mi kožní řekla, že se toho zbavím nejdřív za měsíc. Koho by to nenadchlo? Dále jsem si užila další dva týdny v horečkách, a to těsně před Vánočními prázdninami. Vánoční dárky nikterak rozepisovat nebudu, ale dostala jsem knížku. kterou jsem si přála, od korejského autora: Losos, který se odvážil vyskočit výš. Trochu mi stylem připomíná Malého prince, nevím proč. Ale dobře se čte a jde do hloubky víc, než si na první pohled myslíte. Nový rok jsme nikterak neslavili, navíc mamka šla spát už v deset. Mám pocit, že už není nic tak intenzivní jak bývalo...
   I leden byl kupodivu dost náročný. Přestože jsem chyběla dva týdny, nikdo se se mnou nepáral. Proč by, mají dost práce se svými oblíbenci. Svět nikdy nebyl férový a nikdy nebude. Postupně se s tím snažím smiřovat, i když to ne vždy jde. V polovině ledna jsem dělala talentové zkoušky v Brně. A toto úterý a středu v Praze. Do Prahy mě nevzali. O bod mi utekl pohovor. A kupodivu jsem to nepokazila testy, ale kresbou. Přesně abstrakcí. Nepochopila jsem zadání, nebo možná jenom pochopila špatně a tak jsem měla z možných 15ti bodů 0. Už jsem to obrečela.  Měla jsem totiž s sebou i celé portfólio a byla jsem připravená pomalu na každou zákeřnou otázku, kterou by mi mohli položit. Co už. (Ale v kavárně jsem se platonicky zamilovala do jednoho "chlapce", který byl velmi milý, galantní a dokonce mi vykal. Alespoň něco nebyl úplně na ...) Samozřejmě jsem hned den, po návratu z Prahy ve 21.00, psala opravný test v matematice. Učila jsem se na něj celou noc. A jak už je u mě zvykem, tak jsem to nezvládla. Důvod? Měla jsem v sešitě špatně napsaný vzorec, který jsem se tudíž špatně naučila. V testu jsem pak dosazovala do špatného vzorce a protože se tam opakoval hojně, tak mi i přes absenci jakékoliv jiné chyby vyšla trojka, kterou jsem si mimochodem chtěla opravit. GJ děvče. Fakt ti to jde. Borka as fuck. - Zdá se že sarkasmus vůči mojí osobě ztrácí na účinnosti, je na čase vymyslet něco originálnějšího!
 méně je více.
 Ve čtvrtek večer jsem se poddala depresím. A pak se rozhodla s tím něco udělat. Povyhazovala jsem všechny moje kresby, které za moc nestály a většinu ostatních prací. Navíc jsem vyhodila část pastelek. Jeden z šuplíků jsem vyhodila "celý" další jsem probrala, že z něj zbyla stěží polovina. Kupodivu mě to uklidnilo a díky tomu jsem si tak trochu u pročistila hlavu. Moje momentální heslo:
Navíc už delší dobu obdivuji minimalismus, který do mého okolí nikterak prosadit nemůžu, protože žiji hromaděním věcí. Tak jsem si dnes pro začátek koupila "minimalistický" květináč. A tím se vracím k úplnému začátku. Uzavírám kruh, tak nějak.
Jsem vděčná za jakoukoliv odezvu na jakýkoliv článek :)