sobota 7. listopadu 2015

7.11.15 - Moje pýcha, hrdost byla zraněná


   Tak nějak to jde všechno dokopru, jedním slovem. Zdá se, že život není tak růžový ani přes růžové brýle, kterých se odmítám vzdát. Nevím co jsem čekala, co čekám? Nic nedělám a myslím si že budu vše zvládat úplně hladce? Jsem neuvěitelně naivní, vždycky jsem byla. Jenže si to skutečně začínám uvědomovat až poslední dobou.
  Ugh. Možná je to způsobeno tím počasím. Nebo tím, že je na mě vyvíjen větší a větší tlak. Možná jenom tím, že zrovna čtu Hamleta.Opravdu nevím. Přesto se mi daří neustále se hroutit. Noční můry už mě znovu dohání a to i přes den. Nevyspalost mojí soustředěnosti taky moc nepomáhá, a když si k tomu přidáté moje nekonečné trápení s chabým zdravím, co jen může být výsledkem? Prostě už to nezvládám.
   Všechny vás určitě zajímají moje problémy, že. Dlouho jsem nic nenapsala, nepřidala, takže neočekávejte žádnou kvalitu či originalitu od tohoto článku. Minimálně poslední měsíc jsem se ve psaní, nebo "češtině" netrénovala. Vím, některé věci se prý nezapomínají, ale myslím, že v tomto ohledu budu vyjímkou potvrzující pravidlo. Navíc jedinými mými aktivitami bylo vymívání mozku pomocí doram, spánek nespánek a sledování nemožných návodů na věci které nechci, nepotřebuju a nikdy dělat nebudu. Tím se ve zkratce dá popsat můj žůžo život. 
   Chtěla jsem napsat článek o velké návštěvě Londýna, ale nějak jsem se zapomněla a teď už to vůbec nemá cenu.  Téměř nic už si nepamatuji, takže vám sem přidám nějakou, vlastně úplně nezajímavou, fotku. Já tak nerada šířím negativní vlny. A stejně to dělám pořád. A pokud by vás to napadlo, tak to opravdu nedělám kvůli lístosti. Prostě jen tak. Se potřebuju vypsat no.A zdá se že papírový deníček není dostatečně uspokojivý způsob. Možná to taky zanáte.
Jó byli jsme na Bídnících~
   Dost mě děsí vysoká. Hlavně proto, že tam musím, jinak jsem neuplatnitelná. A taky proto, žr jsem se rozhodla pro technickou šlkolu. A to jsem si v technických předmětech opravdu věřila, jenže ze čtvrtletky z matematiky jsem dostala čtyřku, Snažím se to svézt na mou dvoutýdenní "pauzu od školy" . byla jsem nemocná. A pak jsme od nikoho nesehnala zápisky a nic, takže jsem to všechno totálně nabullshitila a něco z toho vypadlo. Ale co mi vadí víc je, že jsem očekávala nejhůře dvojku, peorotže jsem po odevzdání měla z testu celkem dobrý pocit. Jáj. Jsem dostala těžkou ránu. Navíc zjišťuju, že nestíhá s přípravou na vysokou. Rozhodla jsem se pro architekturu, s deskriptivní geometrií jsem ještě nezačala a na talentovky mám taky slušněj skluz. Protože kdxž kreslím, strašně dlouho mi o trvá. Bojím se jestli si to náhodou další čárou nezničím a nejsemsi jsitá a pak nejsem schopná nakreslit něco, na co bude u přijímaček hodina, ani za hodiny tři, nebo čtyři...
Pokud se dostanete do Olomouce, doporučuji navštívit :3
  A taky mi padají vlasy! 
  Pokud jste na můj článek už delší dobu čekali, chápu vaše zklamání. Jenže berte to tak, ani já od sebe nic neočekávám a nevěřím si víc než věřím ostatním, proto bych být vámi přestala mít očekávání, nebo alespoň očekávat něco ode mne.
Pac a pusu, vaše drahá anonymní, i když ne tolik anonymní pisatelka :)
PS: Založila jsem si blogovin!

7 komentářů:

  1. Ono se to zlepší, až už na té výšce budeš. Uvidíš, že nic není taková hrůza, a nebudeš se jen strachovat budoucností. Hrozně se stresuješ a tím ničemu nepomůžeš. Škola, uplatnění... c'mon, já třeba nemám šanci se uplatnit a je mi to putna, proč si kazit přítomnost obavami z něčeho, co se ještě nestalo? Co se ani nemusí stát? Navíc, btw, naprostá většina lidí, co jsem kdy potkala, nepracuje v oboru, co studovali na výšce, ono je to úplně jedno, víš? To ti jen teď všude budou cpát do hlavy, že je to životní rozhodnutí a kdesi cosi. Bullshit!
    Vlasy ti nejspíš padají právě ze stresu, zkus se tím nijak netrápit. Můžou padat měsíce a měsíce bez toho, aby to šlo vůbec jen okem vidět, protože musíš ztratit víc než 50 % všech vlasů, aby to bylo vůbec pro tvé okolí zaznamenatelné. Je to pro holku pitomé a pokud na to nejsi zvyklá, asi tě to docela děsí, ale věř mi, že když se hodíš do klidu, brzo to přestane :) (Já jsem například člověk známý tím, že mi vždy půl roku padají vlasy nelidským způsobem typu post-chemo a půl roku jsem zdravoučká a růžová, takže ti radím ze zkušeností :3 Vesměs nemá cenu na to kupovat žádné blbé vodičky ani nic, prostě zkus jen více spát, lépe jíst a nebát se života~)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Tvůj komentář mi opravdu zlepšil náladu :) Vlasy už nechávám být ať padají jak chtějí a budu doufat, že se to po maturitě zlepší. Pak snad ten největší stres přejde :)

      Vymazat
  2. Ty vlasy můžou být ze stresu a podle toho co píšeš, nějaký ten stres určitě máš. Můj život taky není úplně růžový, být dospělým je nejhorší věc, která mě kdy potkala. VŠ určitě nakonec zvládneš, já to pro jistotu už dávno vzdala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mám pocit, že dospět je spíš trest, než cokoliv jiného. Doufám, snad, musím. Ono zase vzdávat se předem mi v tomto případě přijde špatné. Já budu radši litovat toho že jsem se nedostala s tím, že zjistím že na to nemám, než se zžírat tím, že bych to možná zvládla, kdybych to zkusila...

      Vymazat
    2. Dostat se na módního návrháře nemám šanci (o tom jsem už mluvila s kamarádkou, co se tam málem dostala), ale přemýšlím, že bych si jen tak z legrace zkusila přijímačky na koreanistiku.Když to vyjde,bude to fajn a když ne,nic se nestane.

      Vymazat
    3. Co vím tak třeba do rpahy na koreanistiku je to dost těžké. Snad to zvládneš! :) A pokud bys opravdu chtěla, tak se zkus podívat na porovnání vrámci republiky :)

      Vymazat
    4. Ta bych mohla. Ono to není tak, že bych po tom toužila tělem i duší, spíš bych to jen chtěla zkusit, abych věděla o čem vlastně ty zkoušky jsou a jestli bych někdy měla nějakou naději se na nějaký takový obor dostat.

      Vymazat

Ještě pořád nekoušu ˇwˇ